Abyste dobře porozuměli mé práci, musím se vám představit a říci vám, jak se to, co jsem vytvořil, vztahuje ke mně – ne proto, že já bych byl nějak zajímavý, ale je vždy lepší o autorovi zvláštních prohlášení něco vědět …

Rodina a běžné aktivity
Narodil jsem se v Sofii 22. července 1926. Můj otec byl docentem na univerzitě a později školním inspektorem, ředitelem školy a učitelem dějepisu. Má matka byla právnička. Dokončil jsem střední školu a pak studoval šest let na Univerzitě v Sofii. Vystudoval jsem medicínu a hned poté se specializoval na psychiatrii a neurologii, nejvíce mě ale zajímala psychoterapie. Vypracoval jsem dizertační práci na Bulharské akademii věd a získal specializaci v oboru fyziologie mozku. Zároveň jsem se zapsal znovu na univerzitu, abych získal druhý diplom z oboru pedagogika a psychologie. Mezitím jsem dokončil své první experimenty v sugestopedii a použil je při obhajobě mé práce v postgraduálním studiu. Doktorem věd jsem se stal v roce 1971. Poté jsem byl jmenován univerzitním profesorem.

Kde jsem pracoval jako lékař
V průběhu své specializace a poté jsem pět let pracoval v největších psychiatrických zařízeních naší země (Byala a Kurilo), z toho poslední dva roky jako ředitel nemocnice v Kurilu. Devět let jsem pracoval v Městské psychoneurologické ambulanci v Sofii – psychoterapie s ambulantními pacienty a dva roky v Institutu postgraduálního vzdělávání, kde jsem vyučoval lékaře psychoterapii. Zároveň jsem se ve svém volném čase zabýval experimentální prací týkající se mozkových funkcí na Bulharské akademii věd.

Kde jsem pracoval jako sugestolog
Jako lékař jsem byl schopen dojít k závěrům týkajícím se existence rezervních kapacit lidského mozku významného rozsahu a kvality (nevyužitých, nám neznámých funkcí); a také možností vytvoření učebních, terapeutických, vzdělávacích metod i metod komunikace pro využití těchto rezerv. Vzhledem k velmi vysoké efektivitě těchto metod jsem byl pověřen, abych řídil různé výzkumné týmy: vytvořil jsem a dvacet let řídil Státní výzkumný institut sugestologie, který se rozrostl na 100 zaměstnanců na plný úvazek, a mohl jsem jej vybavit na svou dobu nejmodernější elektrofyziologickou laboratoří. Také jsem vytvořil a deset let vedl Výzkumné centrum (fakultu) sugestologie a osobního růstu na Univerzitě v Sofii. Šest let jsem vedl Výzkumný institut učení v Rakousku. Zřídil jsem a vedl Oddělení sugestopedie pro děti na Pedagogické akademii ve Vídni pod Ministerstvem školství Rakouska.
Nyní zřizuji mnoho institutů a škol na pěti kontinentech světa a na metodologické úrovni dohlížím na jejich práci.

Osobnostní rysy
Byl jsem velmi vnímavé dítě. Matka mi zemřela, když mi byly dva roky. Nepamatuji si ji, ale vždy jsem věděl, že byla velkou osobností. (…)
Bylo mi 18 let, když převzali v zemi vládu komunisté a uvěznili mě, vsadili na samotku a denně mučili, protože jsem neinformoval policii o konspiraci mých přátel proti nim. Nakonec jsem byl podmínečně propuštěn. Byl jsem nucen se několikrát přestěhovat, abych se jich zbavil. Poté jsem se přihlásil na univerzitu.

Ke konci studia si mě komunisté našli a vyloučili mě ze školy. Jeden profesor, přítel matčiny rodiny a zástupce rektora, byl schopen mě vrátit do studia a našel mi práci. Mohl jsem se postavit na vlastní nohy, ale občas jsme se s komunisty střetli, takže jsem musel měnit zaměstnání a řešit nekonečné konflikty. V roce 1963 jsem byl vyhozen z Psychoneurologické ambulance v Sofii a musel na čas pracovat jako automechanik, abych uživil rodinu s malým dítětem.

Po mnoho let jsem pracoval ve výše zmíněných oficiálních státních výzkumných institutech, které jsem založil. Má práce se měnila, vyvíjela a metody se zdokonalovaly také díky mnoha mým talentovaným spolupracovníkům. První sugestopedické experimenty se zapamatováním obrovského počtu francouzských slov se konaly pod mým vedením s učitelkami Y. Georgievou a I. Dimitrovou, docentkou na Univerzitě v Sofii. (…) Na čekací listině do našich kurzů byly stovky studentů. Experimenty v kurzech obohacovaly metodologii. Během dvaceti let jsme vytvořili desítky experimentálních učebnic. (…) Učitelé z týmu angličtiny i němčiny pracovali stejně tak nadšeně a s velkou tvořivostí. (…) První experimenty s dětmi v základních školách byly prováděny a/nebo organizovány s neocenitelnou pomocí mé dlouholeté spolupracovnice Z. Dumevy. Náš kolega prof. dr. Petar Balevski, fyziolog, prováděl v naší moderní elektroencefalografické laboratoři v nejsložitější době sérii výzkumů, publikovaných ve vědeckém tisku toho času, čímž dal objektivní podporu fyziologickému využití části rezerv lidského mozku/mysli, jež nemá škodlivé dopady. Naše spolupracovnice – psychiatr prof. dr. Dimitrina Colarova sledovala zdravotní stav studentů a experimentálně potvrdila, že skrze sugestopedii může být vyléčena neuróza.

Co se týče metodologie, získal jsem neocenitelnou pomoc od mé spolupracovnice prof. dr. Eveliny Gatevy – mimořádně nadané hudebnice a lingvistky. Přišla do mého institutu šest let po jeho založení. Pomohla mi také najít nejvhodnější polohu pro klasické umění, které jsem již začal využívat. Zdokonalila ty části metody, které využívají hudbu, metodu obohatila, vedla vynikající kurzy italštiny a španělštiny, revidovala a vytvářela nové učebnice, zkomponovala mnoho písní pro cizojazyčné kurzy, jakož i dětské opery, které jsem potřeboval pro výuku matematiky dle mých metod. V roce 1997 však zemřela na rakovinu. Vždy jí budu vděčný za její hluboké porozumění a významný přínos pro mé metody, jakož i za krásu, kterou tak obratně vnesla do mé práce.

Rok po závěrech UNESCO mě vláda zastavila na hranicích, když jsem odjížděl na oficiální cestu do USA, zabavili mi pas a dali do domácího vězení, které trvalo deset let až do politických změn roku 1989. Během této doby jsem neměl právo cestovat, zakázali mé přednášky na univerzitě a v televizi, neměl jsem právo posílat a dostávat dopisy, nesměl jsem nic publikovat, nemohl jsem telefonovat s nikým ze zahraničí atd. Pouze mi bylo dovoleno jezdit z domu do Institutu. V této době imitátoři z jiných zemí nabídli světu pod mým jménem nějaké své verze metody, ale ty neměly nic společného s pravou sugestopedií. Nemohl jsem se bránit, dokonce jsem ani neměl úplné informace o tom, co se ve světě děje.

Po politických změnách roku 1989 jsem byl opět svobodný a začal školit učitele a lékaře. Před změnami roku 1989 jsem mnohé nemohl publikovat, jelikož má teorie o lásce a svobodě osobnosti, potřebě aktivovat rezervní schopnosti lidské mysli byla v nebezpečném rozporu s oficiální ideologií komunistického režimu. V této nové situaci, po tomto datu, jsem žil v Rakousku a pracoval tam, abych si vydělal na živobytí.

S pomocí svých šlechetných a vzácných přátel z celého světa jsem udělal, co jsem mohl. Doufám, že budoucí generace budou v tomto směru pokračovat. Toto je perspektiva nové kultury.

Převzato z knihy:
LOZANOV, Georgi. Suggestopedia/Reservopedia: Theory and practice of the liberating-stimulating pedagogy on the level of the hidden reserves of the human mind. Sofie: St. Kliment Ohridski University Press, 2009, 216 – 219. ISBN 978-954-07-2936-7.
Překlad © Petra Kořená, 2014
Prof. Lozanov zemřel 6. května 2012.

Mezinárodní konference o sugestopedii, Salzburg, Rakousko

Při bezbolestné operaci tříselné kýly bez anestézie (za použití sugesce)

Mezinárodní konference o sugestopedii, Florencie, Itálie

fotky převzaty se svolením z webu http://www.dr-lozanov.com