Sugestopedie je metoda učení a také metoda komunikace pro osvobození skrytých schopností lidského mozku / mysli v procesu vzdělávání a osobního růstu, opírá se zejména o desugesci čili osvobození od omezujících přesvědčení (jak málo a pomalu jsme schopni se učit, s jakou námahou, jak limitované jsou naše schopnosti).

Umožňuje učit se minimálně 2 – 3x rychleji, často i mnohonásobně více, bez klasických domácích úkolů a zátěže.

Slovo „suggest“ v angličtině znamená „nabídnout, navrhnout“. V tomto významu „I suggest“ – „já navrhuji“, ale ty máš svobodu si vybrat a přijmout či ne.

Počátky sugestopedie
Metoda vznikla v Bulharsku, jejím autorem je prof. Georgi Lozanov, lékař, psychoterapeut. V kontextu své psychoterapeutické práce zjistil, že mnozí z jeho pacientů vykazovali mimořádné kvality, jež převyšovaly běžná očekávání týkající se možností lidské mysli.

V knize Suggestopedia/Reservopedia o tom píše:

„Vždy jsem si myslel, že – obrazně řečeno – my lidé jsme padlí andělé, uvěznění bohové, zhypnotizované duše, které uvěřily v sebeomezující ponížení.           (…)

Ale poslechněte si, co se mi jednou přihodilo. Z ničeho nic jsem dostal dar. Osud se rozhodl dát mi skvělý dar, ačkoli jsem si nezasluhoval tolik pozornosti.

A zde je ten dar: V mé psychoterapeutické práci jsem měl jeden velmi zajímavý případ. V roce 1955 mi jeden z mých pacientů, svářeč, který navštěvoval večerně střední školu, řekl: „Doktore, já teď musím jít do večerní školy. Dostali jsme za úkol naučit se zpaměti báseň, ale já jsem ani neotevřel učebnici. Jestli budu vyvolaný, bude to hrůza.“ Zeptal jsem se ho: „Slyšel jste tu báseň v hodině?“ „Ano“, odpověděl, „s učitelkou jsme ji procházeli.“ Řekl jsem mu klidně: „Nedělejte si starosti. Pokud jste tu báseň slyšel jednou v hodině, je ve vašem paravědomí ¹. Neodmítejte mluvit. Začněte prvním slovem, které vám přijde na mysl.“ A odešel. Příštího dne přišel do mé kanceláře velmi rozrušen a řekl: „Co jste to udělal? Byl to zázrak. Byl jsem vyvolaný, abych odrecitoval tu báseň. Zkusil jsem to a k mému překvapení jsem ji odříkal celou bez jediné chybičky.“ A jako důkaz mi ukázal výbornou v žákovské knížce.

Já sám jsem nevěděl, co se to předchozího dne odehrálo. Myslel jsem, že jsem mu nevědomky mohl dát sugesci na osvěžení jeho paměti. Nehypnotizoval jsem jej ani jsem nedělal žádný pokus s nehypnotickou klinickou sugescí. Jen jsem s ním klidně hovořil jako s přítelem. Byl jsem přesvědčen o tom, co jsem mu řekl. Byl jsem o tom opravdu přesvědčen. Měl jsem v té době několik přednášek týkajících se spontánní nevědomé paměti. (…) A tak v souladu s mými teoretickými anticipacemi (vyjádřenými částečně a poměrně opatrně v mých přednáškách a článcích) a s mou tou dobou zatím skromnou experimentální zkušeností, jsem dostal tento dar – tuto naději, že můj sen není neopodstatněný.“

Cesta k uvolnění skrytých schopností – od hypnózy k sugesci v bdělém stavu
Tyto zkušenosti vedly dr. Lozanova k intenzivní experimentální práci. Záměrně se snažil zopakovat tento experiment se studenty, kteří měli před sebou náročné zkoušky, a i když se mu již nepodařilo zopakovat tentýž stav mysli s týmiž vynikajícími výsledky, výsledky byly vždy pozitivní.

Experimentoval s hypnózou, avšak tuto cestu velmi rychle opustil, jelikož jeho vlastní experimenty i příklady z literatury jej dovedly k přesvědčení, že hypnóza může mít mnohé negativní účinky a její použití by mělo být striktně omezeno na klinické prostředí. Proto hledal cesty k využití rezervních schopností s pomocí sugesce v bdělém stavu, bez hypnózy, bez manipulace, bez diktování, které omezuje osobnost a svobodnou vůli člověka.

Výzkum posunul z pole medicíny (např. asistoval při operaci tříselné kýly bez narkózy u 50letého pacienta, která proběhla bezbolestně díky klidné, spontánně přijaté sugesci v komunikaci) také do psychoterapie a pedagogiky. Roku 1965 proběhly ve Státním pedagogickém výzkumném institutu (pod Ministerstvem školství a sociálních věcí) první sugestopedické kurzy francouzštiny a angličtiny. Díky výborným výsledkům se výzkum dále rozrostl. Další příležitosti přinesl experiment s pamětí z roku 1966.

Odvážný experiment s pamětí
Skupina 14 studentů (mezi 25 a 60 lety věku) měla po práci večerní hodiny francouzštiny na Univerzitě v Sofii. Dr. Lozanov se rozhodl provést velmi odvážný pokus s pamětí. Zeptal se studentů a jejich učitelů, kolik nových slovíček se za den naučí. Odpověď zněla 20 až 30 slov. Když jim řekl, že jeho metodou budou moci zvládnout 1000 nových slovíček za den, zareagovali lehkým žertem. Nakonec souhlasili s účastí. Jejich učitelka docentka Ivanka Dimitrova vzala slova dr. Lozanova, který již měl touto dobou vysokou prestiž jako lékař, vážně. Celá její bytost, mimika i intonace vyzařovaly její hluboké přesvědčení, že experiment bude velký úspěch.

Studenti si vybrali v učebnici 1000 nových slovíček. Toto zabralo den. Příštího dne, s tímtéž hlubokým přesvědčením, učitelka jednoduše přečetla tato slova dle instrukcí dr. Lozanova. Občas s lehkou intonací, aby se vyhnula monotónnosti, která by mohla navodit hypnózu. Nehrála žádná hudba, studenti nedostali žádné instrukce týkající se relaxace.

Písemné testy na porozumění 1000 slov dopadly následovně:

Statistický výsledek zapamatovaných slov tedy činil: 98,09% ±7,39%.

Úžasné výsledky pokusu prokázaly, že je možné výrazně posunout hranice očekávání toho, co jsme schopni si zapamatovat, kolik jsme schopni se naučit.

Toto byl však pouze experiment s pamětí. Ukázalo se, že k aktivnímu zvládnutí jazyka je třeba mnohem více než jen paměťové zvládnutí slovíček a výuku i metodu bylo potřeba zaměřit jiným směrem, nicméně cesta k dalšímu výzkumu byla otevřena.

Nová fáze výzkumu – vývoj metody
Vznikl Státní výzkumný institut, který se rozrostl až na 100 zaměstnanců. Zde byl zkoumán vliv periferního vnímání, afektivních stimulů, vliv osobnosti učitele, jeho očekávání, nastavení, vliv jeho prestiže na výsledky učení, vliv klasického umění, hudby, dopad tohoto způsobu učení na duševní i fyzické zdraví atd. atd. Byly napsány a vyzkoušeny desítky učebnic. Po stovkách experimentů a tisících studentech metodologie získala svou finální podobu.

Nedílnou součástí metody se stalo klasické umění, hra, smích, infantilizace (navození pocitu, se kterým dítě zvídavě objevuje svět, kdy nové informace vstřebává s dychtivostí a radostí z nových objevů), změna identity (na období kurzu si studenti zvolí jiné jméno a životní příběh – to jim dovoluje dělat chyby, hrát si, s lehkostí nové učivo používat a experimentovat s ním), provázanost detailu s celkem (zaměření se na detail s vědomím jeho místa v celku), harmonické propojení vědomých i nevědomých stimulů, jemná korekce chyb atd.

To vše umožňuje studentům zvládnout nečekané množství učiva – ne formou primitivní manipulativní sugesce typu: „dnes se naučíte 200 nových slovíček“ ale formou přizvání do hry, ponoření se do děje, kdy den rychle uteče a zpětně studenti zjistí, že téměř nepozorovaně zvládli velké kvantum učiva. V každém momentu mají studenti svobodu přijmout aktivní zapojení se do děje či si mohou zvolit pozici pozorovatele, v ničem není omezována jejich svobodná vůle a kreativita – ta je naopak velmi podpořena.

Roli učitele na webu http://www.dr-lozanov.com metaforicky charakterizuje obrázek mámy, která své dítě učí jezdit na kole – s laskavou péčí a podporou, dítě si vlastně přesně neuvědomuje, kdy a zda vůbec ho máma ještě přidržuje za sedadlo, s rostoucí sebejistotou dítěte podpora ustupuje.

Sugestopedie tedy nepoužívá sugesci v manipulativním slova smyslu, ale spíše proces de-sugesce, osvobození se od omezujících představ skrze spontánně přijatý návrh, který proběhne v běžné komunikaci, kdy má student právo a svobodu zvolit si, zda návrh přijme či ne.

Šíření informací do světa
Sugestopedie se používala nejen v cizojazyčných kurzech, ale proběhl také experiment na 16 základních školách, kde byly takto s velkým úspěchem vyučovány všechny předměty.

Mezitím dorazili novináři z celého světa. Každý viděl nějakou verzi experimentů a na jejím základě se rozhodl, že objevil „to tajemství“. Tak byly publikovány různé často povrchní, neúplné a zkreslené verze jako ty pravé. Mnozí neškolení učitelé v zahraničí zjednodušili metodu na několik technik.

Rok poté, co mezinárodní expertní komise UNESCO v prosinci 1978 na místě učinila závěr, že „sugestopedie je ve srovnání s tradičními metodami obecně nadprůměrnou učební metodou“ ² (ve zprávě je použito slovo „superior“ = lepší, nadřazený, kvalitnější, vynikající, nadprůměrný, mimořádný) a projevila zájem o spolupráci, byl dr. Lozanov zastaven na hranicích při cestě do USA – aby „nedal metodu imperialistickému Západu“. Byl mu zabaven pas, neměl možnost komunikovat s cizinou, 10 let strávil v domácím vězení, mohl jen docházet z domu do Institutu.

Různé zjednodušené verze metody v zahraničí šly vlastní cestou jako superlearning. Je nyní na zdravém rozumu každého, aby posoudil, které verze pak inspiraci a vlastní teorie podpořily svým výzkumem a které jsou do značné míry jen nafouknutou bublinou bez solidního základu.

Co v metodě obsaženo není
Dr. Lozanov striktně odmítal užívání hypnózy ve výuce, stejně tak monotónní intonaci a monotónní rytmus, které mohou stav hypnózy navodit. Součástí jeho metody nejsou jakékoli manipulativní techniky, jež potlačují osobní svobodu jednotlivce. Nikdy neexperimentoval s řízeným dýcháním a řízenou vizualizací, což může vést k hypnotickým stavům a být formou manipulace. Klíčem k úspěchu nejsou ani polohovací křesla, ani pomalé části barokních skladeb, ani uměle navozený stav relaxace či alfa vln mozku, který má být hlavním předpokladem zrychleného učení, jak se také psalo. Sugestopedie nemá nic společného ani se sadami nahrávek pro samostudium.

Sugestopedie dnes
V Bulharsku pokračuje výzkum pod vedením Vaniny Bodurovy, nejbližší spolupracovnice dr. Lozanova v posledních letech jeho života. Na všech pěti kontinentech světa jsou centra a certifikovaní učitelé, kteří používají nejnovější variantu metody. Sugestopedie se stala tématem mnoha diplomových a dizertačních prací. Byla a je inspirací mnoha dalších přístupů a metod. Moderní poznatky o tom, jak funguje lidský mozek, potvrzují správnost tohoto přístupu a jeho budoucnost.

Termín sugestopedie
Tím, že zavedl pro svou metodu termín sugestopedie, si dr. Lozanov přivodil mnoho těžkostí. Nový termín, který neměl stálý tradiční obsah, musel neustále vysvětlovat. Navíc se s ním ve většině jazyků pojí asociace s něčím manipulativním. Proto přemýšlel o jiném, vhodnějším termínu. Jeho poslední kniha má v názvu termíny dva: Sugestopedie / Rezervopedie – s tím druhým se pojí asociace pootevření možnosti využití rezervních, skrytých schopností lidské mysli, sen dr. Lozanova, kterému věnoval celý svůj život.

Mgr. Petra Kořená

 ¹  souhrnný termín pro podvědomí i nevědomí

² Závěrečná zpráva komise UNESCO byla publikována např. v časopise: “The Journal of the Society for Accelerative Learning and Teaching”, volume 3, number 3, 1978, p. 211